Už od dětství jsem projevoval silné tvůrčí sklony – navštěvoval jsem výtvarný kroužek, hrál na flétnu, klarinet a saxofon, psal povídky a komponoval elektronickou hudbu.
V roce 1996 jsem objevil Internet. Okamžitě mě nadchly internetové stránky a začal jsem se zajímat o jejich tvorbu.
Členství v Občanském sdružení V-ART má pro můj profesní život zásadní význam. Když jsem v roce 1999 graficky ztvárnil elektronický almanach ADIEU 2000, neuvědomoval jsem si ještě, jak silně práce pro sdružení ovlivní mé další směřování.
Kromě rozsáhlého elektronického literárního projektu Litterate jsem si připsal podíl na vydání několika knih a získal k sazbě a typografii osobní vztah.
Bylo tedy otázkou času, kdy se své zálibě začnu věnovat profesionálně. Stalo se tak v únoru 2004, kdy jsem se zaregistroval na ŽÚ v Písku.
Za velký úspěch ve své kariéře grafika považuji zařazení mých děl v publikaci 1 000 CZECH LOGO 1989–2008 (Nakladatelství Pavel Hrach, 2009), která mapuje vývoj této elitní grafické discipliny za posledních 20 let a v níž prezentuje svou práci 190 českých autorů.
O nic menší váhu však pro mě mají také odezvy zákazníků, jimž naše společná práce přinesla očekávaný výsledek. Velkou radost mi dělají zákazníci, kteří podle jejich vlastních slov „nechtějí měnit“ a kterým se se mnou „dobře komunikuje“.
Co si člověk odnese, až ze světa odejde? Bohatství a uznání? Odpověď jsem vždycky znal – to otázku jsem hledal.
Najít tu správnou míru mezi časem věnovaným práci a svým zálibám a časem věnovaným rodině a blízkým není vždy jednoduché, zvláště pro člověka, který bere roli živitele vážně. Pravdou však je, že jediná investice, která se vždycky vyplatí, je investice do času stráveného v rodinném kruhu.
Děkuji všem lidem, které potkávám na své cestě a kteří přispívají – ať už vědomě či nevědomky – k naplnění mé životní pouti. Velký vděk patří (ve vší vážnosti) zvláště Vám, kdo mi nastavujete zrcadlo, abych si uvědomil, kým nechci být a jak se nechci chovat k sobě ani k lidem v mém okolí.
Miroslav Vejlupek
